5 MINUT ROZHODLO KŠELY - DOBŘICHOV 3:4 (2:1)
Hlásím se s dalším komentářem k mistrovskému zápasu. Velmi důležitý duel jsme sehráli na domácím hřišti proti týmu Dobřichova, který se v tabulce pochyboval na třetím místě. Čekali jsme tedy velmi těžký zápas a to i s ohledem na náš soupis zraněných hráčů. Do zápasu jsme vstoupili celkem solidně a hráli jsme s Dobřichovem vyrovnanou partii. Soupeř se v podstatě nepouštěl do žádných velkých akcí a volil jednoduchý postup přiblížení se naší branky. Dlouhými nákopy se snažil cílit míče na útočníky, kteří měli překvapit naší obranu. Tato taktika jim chvilku vycházela, ale jen do té doby než jsme na ni zareagovali, hlubším a těsnějším obraným blokem. My jsme se snažili uspět kombinací a využívali jsme rychlý přechod do útoků, který jsme si mohli dovolit vzhledem k rychlostním předpokladům Hoziho a Kuzmiče, kteří jsou schopni svou rychlostí překonat obranu soupeře. Zápas se vyvíjel poklidným tempem až do chvíle, kdy jsme zaváhali a nechali jsme projít hráče soupeře z vlastní poloviny až do zakončení, které využil. Trestuhodná chyba záložní i obrané řady byla tvrdě potrestána. Myslím, že jsem nebyl sám, kdo se divil, jak lehce jsme se nechali obehrát. Nicméně soupeř po vstřelené brance nabyl dojmu, že je hotovo a to jeho hře hodně uškodilo. Opět se zaměřil na dlouhé nákopy, které neměly žádný úspěch. Naopak my jsme se dostali více do hry a začali se víc a víc osmělovat. Tato taktika přinesla své ovoce. Důrazný Kuzma, který napadal hostujícího brankáře, využil jeho zaváhání při rozehrávce a svým, v pořadí třetím kšelským gólem, vyrovnal na 1:1. To soupeře zaskočilo a malinko znervózněl a díky tomu se hra trvaleji přesunula na polovinu soupeře. Další obrovskou šanci měl Hozi, který si, ač to tak v první chvíli vůbec nevypadalo, s ní velmi dobře naložil a přesnou ranou obrátil vedení na naši stranu, 1:2. S blaženým pocitem jsme šli do kabin a těšili jsme se na druhý poločas. Ten pro nás ovšem začal naprosto katastroficky. Prvních 10 minut jsme absolutně a hlavně nepochopitelně odpadli a soupeř to trestal. Obrovskou šanci jsme Dobřichovu nabídli při zaváhání na polovině hřiště, kdy jsme ztratili míč a nechali soupeře pelášit na naši branku. Dan sice dobrým zákrokem tento nájezd chytil, ale na dorážku už byl krátký. Ještě vetší šok jsme dostali za další tři minuty, kdy soupeř zahrával roh a Jirka Hampl si míč zpracoval pomocí ruky. Hosté penaltu chladnokrevně proměnili a otěže zápasu přetáhli na jejich stranu. My jsme vypadli ze hry a pouze jsme přihlíželi pohotové hře soupeře. Bylo možná jen otázkou času, kdy dostaneme další gól, protože jsme tropili jednu chybu za druhou. Trest opět přišel a to, když soupeř prošel levou částí naší obrany a naservíroval kolmici před naši branku. Útočící hráč s přehledem trefil naši odkrytou klec a bylo to 2:4. Zápas je jevil jako ztracený, ovšem naštěstí to tak nebylo. Nějak jsme vstali z popela a začali zase hrát poctivě a pokoušeli se o větší útočnou aktivitu. Do hry jsme pustili zkušeného Romana a ten se nám nasazení odměnil krásnou přihrávkou Kuzmovi, který střemhlav sám proti gólmanovi neomylně proměnil, 3:4. Jiskřička naděje a nervozita hostů byla ve vzduchu cítit. Najednou jsme byli schopni individuálně překonávat protihráče a vytvářet na něj tlak, jenže času bylo málo a ten, který zbýval, utíkal hrozně rychle. Dostali jsme do několika pološancí, k rohům, ale a když nám poslední šanci zastavil pan rozhodčí, pro domnělý ofsajd, rozplynula se naše naděje na vyrovnání. Tento zápas jsme si prohráli sami a je to obrovská škoda, soupeř nás podcenil a my jsme toho měli využít. Nebýt 10 minut v druhém poločase a našeho nepochopitelného výpadku, určitě bychom vyhráli. Další zápas o bytí a nebytí sehrajeme na hřišti prvního Dobrého Pole, začátek v sobotu od 17 hodin.