V pořadí čtvrtý zápas tohoto ročníku náš čekal na domácím hřišti. Zápas jsme odehráli s týmem Peček B, který se před dnešním zápasem nacházel na prvním místě naší soutěže. První zápas nás čekal těsně před začátkem, kdy jsme sháněli hráče, aby nás bylo alespoň 11. Naštěstí dorazil Hozi, Roman si vzal kopačky a přemluvili jsme i Jardu Křivku, který se k nám přidal tak po 3 letech bez kopnutí do míče. S touto slepenou sestavou jsme se postavili proti našemu dalšímu soupeři. A nutno podotknout, že jsme se celkem slušně drželi. Na Pečkách bylo vidět, že jsou trošku fotbalovější a snaží se tvořit hru, ale my jsme celkem slušně bránili a nepouštěli jsme je do trvalejšího tlaku. Největší riziko nám hrozilo ze zahrávání našeho ofsajd systému. Párkrát nám tato taktika vyšla, ale vzhledem k tomu, že jsme měli na kraji obrany Jardu Křivku, který opravdu dlouho nehrát, byla to taktika více než riskantní. A byli to právě tyto chvíle, které nám zatápěly nejvíce, z prvního úniku jsme naštěstí ještě gól nedostali, ale to bylo více než štěstí. Jediný kdo se vracel, byl Michal Hozman, který díky své snaze soupeře znervózněl a ten s přispěním Dana Nanára situaci nezvládl. Smutné je, že zbytek týmu jen křičel ofsajd, ale absolutně se nevrátil pomoct. Podobná situace se opakovala o pár minut později, to už soupeř nezaváhal a proměnil ji, 1:0. Opět se nikdo nevrátil a jediné na co jsme se zmohli, bylo vynadat rozhodčímu. Tyto situace musíme řešit jinak, nadávat můžeme později, ale i pouhé vracení může střelce rozhodit, tak že svoji šanci nepromění, což dokázal předtím Michal. Tento gól nás trošku nahlodal a přestali jsme hrát, začali jsme si vyčítat nesmysly a osočovat jeden druhého za chyby. Soupeř nás zákonitě potrestal druhým gólem. Po nákopu do naší obrany se prosadil nejstarší hráč hostů, kterého si držel Petr Smolný, bez úspěšně, 2:0. S tímto výsledkem se šlo do kabin. Naděje umírá poslední, jsme si řekli. A hlavně musíme teď vysunout celý obranný val dopředu a trošku se na soupeře natlačit. Bohužel to nám moc nešlo. Několikrát jsme se sice dostali do pěkného náběhu, ale nedokázali jsme ho proměnit ve finální přihrávku, což byla voda na mlýn Pečkám. A když v 69. minutě zvýšily na 3:0, bylo už téměř po zápase. Možná i díky tomu se Pečky stáhly a nechaly nás hrát, navíc jsme zlepšili výrazně pohyb a začali napadat v bloku, což nám přineslo několik vybojovaných míčů a potřebné sebevědomí, které vyústilo v penaltový zákrok na Romana Mencla, penaltu s přehledem proměnil Jirka Pazderec, 1:3. Za pár minutek bylo ještě veseleji a to, když se do vápna vřítil Zbyňda a svojí pověstnou rybičkou si vysloužil další penaltu. Exekutor byl stejné, výsledek také, 2:3. To už jsme byli hodně ve hře a před námi bylo ještě 10. minut času. Snažili jsme se tlačit na soupeře a bojovat se všech sil. Do šestnáctky šel jeden centr za druhým, ale chybělo nám trošku štěstí. Romanovi se míč v těžké pozici svezl po hlavě a zakončil vedle. Na poslední rohy už nám nezbývaly síly a dokopli jsme je jen na první tyč, a když ve velké příležitosti Petr Smolný, místo, aby míč napálil do sítě, uhnul a umožnil soupeři odkop, bylo jasné, že dneska jsme bez bodu. Výsledek, který na začátku asi nikdo nečekal, ale ukázalo se, že ve slepené sestavě se dokážeme semknout a předvést kvalitní výkon. Situace v tabulce není růžová, jsme předposlední s 2 body a je potřeba už nějaké bod urvat. Šance je v Třebovli, se kterou hrajeme v neděli, od 16:30. Doražte všichni ať máme šanci na dobrý výsledek.