Zdravím všechny čtenáře těchto článků. Po týdnu se potkáváme po dalším soutěžním kole naší třídy. Tentokrát jsme zavítali na hřiště Třebovle, která je velmi solidním rivalem. K zápasu jsme se scházeli opět těžce, ale dali jsme to dohromady. Nastoupili jsme netypicky s Hozim na pozici předstopera, což svědčí o tom, že už potřebujeme, aby nás chodilo více. Nicméně to neznamená, že by se Hozi nabídnuté příležitosti chopil zle. Zápas začal jako skoro všechny zápasy, aktivitou našich protějšků. Zde bych zmínil, že jsme prvních několik minut studení, což se dá předpokládat, protože se pořádně nerozcvičíme a z toho to všechno vyplývá, ale možná že zase na konci máme o trošku více sil než soupeř, těžko říct. Třebovle hrály organizovaně a snažili se nás překonat technickou hrou ve středu hřiště, to se jim, ale moc nedařilo tak přešly k taktice nakopávaných míčů, tím nás trošku rozběhali, ale neohrozily. Největší šanci měli po našich hrubkách. Té první jsme se dopustili při nedůmyslném bránění, kdy jsme nedostoupili hráče soupeře a umožnili jim rozehrávku z autu, která vyústila ve zbytečný faul Jardy Hampla. Musím podotknout, že na začátku zápasu jsme byli všude o krok pozdě a dojížděli jsme hráče soupeře za hranou pravidel, za to jsme si vysloužili během prvním pár minut dvě žluté karty. Toto byl také tento případ, který byl ovšem v šestnáctce, takže penalta. Brankář soupeře se jí zhostil s přehledem a bylo to 1:0. Ten gól nás malinko uvedl do reality a začali jsme něco hrát, vyměnili si míč a pokoušeli se dostat do šestnáctky soupeře, bohužel to byla jen snaha a upřímně neměli jsme dost pohybu na to, abychom domácí ohrozily. Je to smutné, ale je to tak. Už to vypadalo, že první poločas skončí těsným rozdílem, který by nám, po poradě, umožnil snahu o nadějný druhý poločas. Bohužel jsme udělali další fatální chybu, kdy jsme při rozehrávce trestného kopu, zalezli na hranici malého vápna a tím soupeři umožnili lehce skórovat, protože většina jeho týmu byla o hlavu vyšší. Nezlobte se pánové, ale toto se nemůže stát, musíme přeci vylézt co nejvíce ven, dál od branky, v tomto případě se zdí. Věřím, že pokud bychom to takto udělali, soupeř by nám branku nevstřelil. V poločase jsme si řekli o našich chybách, o tom jak budeme hrát a musím říct, že to na hřišti bylo hned vidět. Líbilo se mi, že jsme se začali více hýbat a nutili jsme domácí k chybám, které vznikali při našem napadání. Už to nebyl tak jednoznačný domácí výkon a řekl bych, že jsme byli aktivnější. Dostávali jsme se také na dostřel branky domácích, ale naše nadějné úniky končili překombinovaností. Vzpomeňte si na gól proti Lošanům. Stačí míč dostat před bránu a ono to může dopadnou jakkoliv, třeba vlastním gólem, ale kličkováním v rohu šestnáctky moc gólů nepadá. Pokuste se po těch únicích centrovat míče před branku, je to nejjednodušší a nejúčinnější řešení. O šancích soupeře nemůže být moc popsání, protože jim v druhém poločasu moc nebylo. A tak jsme se o zábavu na hřišti starali my. Veselo nám bylo po chybě brankáře, který místo, aby jednoduchý míč lapil do ruky, snažil se o konstruktivní rozehrávku, která dopadla těsně k Vojtovi. Ten míč bez ostychu napálil do branky, 1:2. Super, šance byla na dosah! Jenže jsme začali moc chybovat a zbavovat se míče příliš brzy a tím jsme soupeři umožnili hru kouskovat a dostávat se do přečíslení, z kterých soupeř hrozil. Naštěstí se jim v této činnosti nedařilo a pro Třebovli naštěstí se nedařilo nám efektivně přejít do útoku. Zápas spěl ke svému konci a ve hře vabank jsme ještě obdrželi jeden gól. Solidně zahraný trestný kop završil skóre na 3:1. No, nejsme v dobré situace, chce to nějaké body. Šance bude tuto sobotu proti Tuchoraz B, kterou přivítáme od 16 hodin. Chce to dorazit, abychom měli co největší šance na úspěch.