Z VENKU BEZ BODU HORNÍ KRUTY - KŠELY 4:3 (2:2)
Hlásím se s dalším zápasovým příspěvkem. Máme za sebou další utkání, které byla dle mého názoru velice vyrovnané. Sehráli jsme ho na hřišti Horních Krut, našeho oblíbeného soupeře. Těsně před začátkem našeho zápasu, skončili svůj závod dobrovolní hasiči takže dle toho také vypadalo hřiště, které bylo na některých místech silně podmáčené. Nicméně v zápase díky terénu žádná diskutabilní situace nenastala. My jsme na zápas drazili ve slabší, ale o to bojovnější sestavě. V základu opět po delší odmlce způsobené zraněním nastoupil Duša. Držel se velice slušně a vydržel i několik nebezpečně vypadajících ataků soupeře, který místy hrál až za hranicí regulérnosti a některé jeho zákroky by se daly definovat jako likvidační. Na hrotu útoku nastoupil Broňa a na lavičce nás jistil Roman Mencl, který do zápasu nastoupil v druhém poločase. Zápas to byl divácky velice atraktivní, už od začátku se něco dělo. První se osmělili domácí, kdy se naši branku snažili ohrozit po sérii rohových kopů. Ke smůle domácích nebyly rohy kopnuté přesně a končily na našich hlavách nebo mých rukavicích. Soupeř se nás snažil zaskočit agresivní hrou, kterou v minulých sezónách nepraktikoval. Netrvalo dlouho a soupeř obdržel první a pak hned druhou žlutou kartu. My jsme se z těchto ataků snažili vybruslit kombinací a dlouhými odkopy, které, ale nevedly k žádnému ohrožení branky domácích. Stejně jako minulý zápas jsme prohrávali, po přímé akci soupeř rozvlnil síť a ujal se vedení. Po chvíli už to mohlo být o dva góly, ale střelu z levé strany jsem chytil. Další šanci jsem zhanil rychlým výběhem. V tu chvíli ve mně malinko hrklo, ale ukázalo se, že jsme bojovníci a brzy po těchto šancích jsme vyrovnali na 1:1. Akci založil Jarda Hampl, který dlouhým autem vybídl ke sprintu Jirku Pazderce, který po sprintu vyrovnal. Po 10 minutách bylo ještě veseleji a to po gólu Jardy Hampla, který se trefil po dlouhé odmlce. Doufám, že to Jarda zlomil a teď už bude góly střílet pravidelně. Soupeř se vehementně snažil vyrovnat, obrovskou šanci, kdy se na mě řítil soupeř sám, jsem zastavil. Vyrovnání se dočkal snad minutu před koncem poločasu, kdy jsme nezvládli nějaký ofsajd systém. Upřímně nechápu proč něco takového hrajeme. Za prvé to neumíme, za druhé na lajně je vždy čárový domácích a za třetí jsme z toho dostali už několik gólů a tohle nebyla výjimka. My jdeme dopředu, následuje dlouhý nákop za obranu, my nestíháme a inkasujeme. Podobný gól jsme dostali hned na začátku druhého poločasu. Většina z nás křičí ofsajd, máme ruce nahoru a nehrajeme, 3:2. Za chvíli to bylo už o dva góly. Centr z levé strany krásně usměrnil míč do naší branky, tady zaspal Martin Křivka. Vypadalo to na klinickou smrt, ale Jirkův gól nás polil živou vodou a snížil na 4:3. Po tomto gólu už jsem byla na hřišti jen my. Soupeř už se soustředil pouze na bránění, my jsme se snažili o vyrovnání, měli jsme několik polo šancí, ale žádnou tak velkou šanci, abychom vyrovnali a tak jsme na venkovním hřišti nezískali ani jeden bod. Nicméně náš výkon byl bojovný, snaživý a do budoucna nadějný.